UŽ MĚSÍC ...

Tak dneska je to přesně měsíc, co jsem v USA...ani se mi to tak nezdá, abych pravdu řekla... Ale poslední dobou se mi stýská.

Když jsme se s Martou o víkendu vracely domů, přišla za náma sousedka, jak má manžela u FBI a ptala se, co škola a tak. Říkám, že škola ujde, ale že nemám kamarády ... ona že řekne Ianovi, synovi, aby mě s někým seznámil. Pak mi Ian volal a dohodli jsme se, že pro mě přijde před mojí učebnu Algebry. Takže v pondělí se mi šlo do školy už o něco líp :o). Na mojí poslední hodině drama jsme hráli takovou hru, že jsme seděli na židlích v kruhu, pak se jedna odendala a jeden řekl třeba: "Jestli máš na sobě bílé triko..." a všichni, co měli bílé triko se zvedli a rychle si běželi najít nové místo. Smyl hry jsem nepochopila, ale dobrý.. Poněvadž jsem někomu fakt nerozuměla, tak moje reakce nebyly zrovna nejlepší :o)). Pak si vedle mě sedla jedna holka a zeptala se, proč jsem se nezvedla.. odpovídám, že jsem exchange student a že nerozumím všemu, co říkají. Ona jéé a odkud jsem a tak a co říkám na školu.. já, že celkem fajn, ale že nemám zatím kamarády, tak je to těžký. A ona ooh, tak můžeme být friends :o)). Říkám yeah, thanks :o)). Pak jsem ještě řekla, že toto je moje posl. hodina divadla, že to chci změnit na něco jiného, ale že bych jí dala moje tel. číslo. Ona tak fajn, po hodině. Já, že nemůžu že jdu za poradcem :o))), ale že jí to přinesu zítra před hodinou divadla. Tak super, dohodly jsme se :o)). Dneska jsem jí dala číslo (řekla ooh, sweet..). Předtím mě ráno zdravila na chodbě, já bych si jí nevšimla (vy co mě znáte, tak víte, že když jdu, tak si okolí moc nevšímám :o)). Tak jsem zvědavá, jestli se ozve, ale snad jo. Ráno jsem narazila na tu Němku Lilly a šla mě představit jedné kamrádce, potkala jsem jí náhodou i na konci dne, tak mě představila další. Z toho ale žádná kamarádka nebude. Jinak včera na první hodině, Government, jsme v půlce hodiny dostali takový testík, nevím, jak moc velkou váhu ta známka bude mít, pomáhala mi s tím moje asistentka Shelby :o)). Když jsem něco nevěděla, zeptala jsem se.. pozoruhodný bylo, že jsem byla rychlá stejně jako moji spolužáci, a to ještě nějaká slovíčka lovím ve slovníku..). V 10h. jsem šla za svým poradcem, French 4 (označení, kolik let FR máme) na French 2. Čtyřka byla moc, brali už víc látky než já v ČR a musela bych se to doučovat, což se mi nechce. Měla jsem na poradce hodně otázek, mj. tancování. Řekl, že žádný dance team na škole není.. ale jestli nechci cheerleaders (jak na to hezky přišel sám :o)). Říkám, že ráda.. on se zeptal, jestli jsem tancovala a když jsem mu řekla moje zkušenosti, byl spokojený, ale všechno samozřejmě závisí na trenérovi roztleskávaček. Dá mu vědět. Pak přišla řada na změnu Theater, ráda bych Yearbook. Poradce mi na papír napsal, za jakým učitelem a kam mám jít a napsal důvod, proč tam jdu. Rovnou říkám, že učitel mě ve třídě nechtěl :o(. Neví, o co přišel :o)). Tak místo divadla mám Study hall, aspoň budu mít klid :o)). Dál jsem se ptala, jestli dostanu diplom o ukončení této školy. Nějak se cukal.. vysvětloval, ale nepochopila jsem, tak jsem mu dala maila, ať to pošle tam. Upozornil mě, že je very busy a že to bude trvat.. To je víceméně všechno, co se pořešilo. Pak jsem šla na Algebru 2. Pořád tam děláme nesmyslný grafy, máme tam nějaký machine, což vidím prvně v životě. Nejspíš je to pokus naučit americkou mládež matiku :o). Ale lítám v tom, takovou blbost jsem v životě neviděla. Na druhou stranu děláme primitivní rovnice.. váhám změnit Algebru 2 na 1, ale ještě tomu nechám čas. V té mojí čtyřčlenné skupince na matice sedí ten šprťák a vždycky mi dá opsat co nevím. Celkem je to moje záchrana.. Na polední pauze jsem byla s Ianem a jeho kamarádama, představil mě pár lidem, což jsem byla ráda. Na English jsme měli zodpovědět otázku, co je to inteligence. Takže to je něco, co několik Američanů postráda ... pak nám učitelka rozdala třístránkový papír o INTELIGENCI. Byl to nějaký průzkum o growth intelligence a fixed intelligence. Jako ty úkoly jsou opravdu primitivní, až to bolí... jediný můj problém je, že něco musím lovit ve slovníku. Pomáhá mi s tím Marta s Paulem. Pár postřehů z hodiny: pár lidí tam jedlo, měli před sebou klidně na stole sendvič, jeden kluk měl nohy na lavici.. Domů jsem jela s tím Ianem, kromě středy mě bude vozit domů jeho máma. Z toho moc nadšená nejsem, po škole jsem se na autobus a pak domů aspoň prošla. Z těch úkolů jsem myslela, že mě jebne.. aspoň dneska nic nemám a zítra je pohodovej den, je speciální rozvrh, hodina bude trvat 90 min. myslím.. Nevím, jak přežiju tak dlouhou dobu na Study hall. Dneska byla první hodina, už na mě nězbyl počítač, všichni mají svoje místa, tak mám jen stůl.. Na dnešní polední pauze jsem neviděla Ianovi kamarády, ale pak jsem potkala jeho, tak jsem aspoň nebyla sama.. ptala jsem se ho na něco kolem školy a řekl, že s kamarádama půjdou v pátek na školní fotbalový zápas, jestli nechci taky. Chci :o)). Vyměnila jsem si učebnici na French, a na hodině jsem zjistila, že tato úroveň je akorát pro mě. Na English jsme se dívali na film, z r. 1958... no, že bych to nějak chápala, to se říct nedá.. Po hodině jsem šla za učitelkou, bla bla a řekla mi, že př. týden budou číst knížku, ale že me dá něco lehčího. To jsem ráda. Třeba komiks :o)). Na keramice jsme dneska prvně patlali s hlínou, vyváleli jsme si placku a pak jsem dostali různé předměty, já vidličku, a měli jsem tam udělat jakože ornamenty.. pak se placka otočila a nástroje jsme si vyměnili a dělali znova. Na konci jsme "výtvor" zničili.. nechápu, proč se nemohlo dělat něco smysluplnějšího, ale cílem zřejmě bylo, aby ti, kteří jsou na keramice prvně, si to vyzkoušeli. Jinak si to vysvětlit nedokážu.

Teď jsem doma a úžasná zpráva: NEMÁM DNESKA ÚKOLY!! JUPÍÍÍÍ. Vždycky nad tím strávím celý večer, je jich prostě moc. Ono taky ta moje škola je prý nějaká významná, těžší, jakoby na větší úrovni, jsem se dozvěděla. Tak abyste věděli, jakou úžasnou školu mám :o))).

Včera večer jsem jela s Martou do AT T pro kredit, už jsem na mobilu měla jen dolar. Dala jsem si 50 dolarů, ale nešlo to.. nechtěl se nabýt, bylo tam napsáno Problém v síti. Pak prodavačku napadlo, jestli nemá chvíli počkat.. a hle, kredit tam byl.

Pro Katku: fakt ti moc děkuju za maily, které mi každý den píšeš, všechny novinky atd. ... moc mě to potěší, jsem za to strašně moooc ráda! Taky se mi stýská, na jednu stranu mi přijde, že jsme se loučili teprv včera, na druhou stranu se mi to zdá jako věčnost.. ale už mám měsíc za sebou a zbývá "pouhých" 10..

Tak se mi v té ČR mějte hezky, na všechny myslím každý den ...

Btw. 24. rijna mame Homecoming party, tak doufam, ze me nekdo pozve :o).

TŘETÍ ŠK. DEN A CIEE PARTY

Ve čtvrtek večer jsem si udělala úkoly, což byl výkon, po tom dnu jsem byla úplně mimo. V pátek ráno mě opět vyzvedla Adriane, do školy jsem přijela 15 minut před začátkem hodiny, to jsem byla ráda, aspoň někdy přijdu do hodiny včas :o). Ve třídě byla zatím jen učitelka Goverment, tak jsme si popovídaly. Začíná mi být sympatická.. ač na první hodině jsem si myslela, že tento předmět budu nesnášet. No, ten předmět možná ... :o)). Na začátku hodiny přišla ta její asistenka (normální holka chodící do této high school) a učitelka jí řekla, aby mi pomáhala. Ona jj, OK, thank you. Nevím za co jí děkuje, ale dobrý ... Pak odešla. Hodina byla celkem v pohodě, probírali jsme opět volby. Druhá hodina bylo divadlo a to jsem se rozhodla změnit, opravdu nemám nervy na to hrát před publikem a mnohem radši budu dělat Yearbook, kde budu fotit studenty, dělat rozhovory atd., prostě pracovat na knize. Pak French, kde si asi snížím úroveň, krapet jsem to přepískla, probírají časy, které já neumím a nehodlám trávit dělší čas na dohánění látky, to si fakt radši dám nižší úroveň. Na Algebře jsme CELOU hodinu dělali to, co mělo být na DÚ. Tak jsem si myslela, že si to už necháme a nebudeme to odevzdávat a psala jsem si poznámky do sešitu. Třídě vysvětlovala učitelka rovnice, které jsme dělali v ČR někde v osmé třídě ZŠ ... ale druhá stránka byly úkolu byly grafy a tam jsem narazila já, protože to je zas něco, co jsme nedělali u nás. Ale pokusím se tady vydržet, nechci si dávat matiku o úroveň nižší. Na konci hodiny jsme úkoly odevzdávali a to mi zatrnulo, rychle jsem tam něco dopsala a odevzdala, snad to bude aspoň C ... No a potom oběd, to jídelna byla jeětě poloprázdná, tak jsem si ke stolku sedla sama a tak to i zůstalo, což mě štvalo. Jídlo nic moc, měla jsem v pidi krabičce kopeček rozvařené rýže, čtyři meaballs, low fat čokoládové mléko a vodovou zmrzlinu, kterou jsem z většiny nechala ... Řekla bych, že příště si udělám doma sendvič. Odpoledne bylo Fotografování a tam mě učitelka seznámila s jednou Freshmankou, milá holka, tak aspoň s někým sedím. Ale je tichá, na většinu otázek jsem se ptala já a pak jsem to vzdala, nějak mi došly nápady ... Pak nám učitelka řekla, ať se podle příjmení seřadíme podél třídy. Mě si vzala k sobě a hned jsem se začala bavit s jednou holkou, zeptala se na jméno a pak aha.. odkud jsem a tak .. učitelka řekla třídě, že jsem exchange student a aby mě přivítali a poté se postupně představili. Tak snad se to v této třídě zlepší. Pak byla English, na tu jsme měli tu esej a jak jsem zjistila v hodině, je až na pondělí, ale nevadí, spolužáci to dávali profesorce přečíst a i já jsem šla ... Říkala, že moje angličtina je very good a jedna holka taky čekala "frontu" a četla si mojí esej. Nejdřív mi to vadilo, ale pak se začala se mnou bavit, tak fajn ... Esej musím ještě poopravit, přidat pár řádků. Poslední hodinu byla keramika, to jsme dostali papíry a fixy a podle instrukcí od profesorky učitelky jsme dělali čáry, kruhy atd., smysl jsem nepochopila. Protože jsem zadání většinou nerozuměla, pozorovala jsem, co dělají ostatní a podle toho jsem se zařídila :o)). Na konci hodiny jsme "výkres" odevzdali. Pak škola skončila a já jsem šla do Main office a řekla jsem, že bych ráda mluvila se svým poradcem. Teď neměl čas a tak mi dohodli termín na ponděli, 10 h. Mám papírek, který dám učiteli. Jupííí, uleju se z hodiny :o)). Ptala jsem se i na dance team a na cheerleaders (jsem blázen, co). Dostala jsem číslo na trenéra cheerleaders a mám mu zavolat, tak uvidím ... Pak mi Marta říkala, že co se takhle ptala lidí, tak cheerleaders mezi sebe nikoho pustit nechtějí, ale uvidí se. Za pokus nic nedám a ani nepočítám s tím, že bych se tam dostala. Ještě jsem si vzala školní časopis a šla jsem. Byla tam fotka z loňské PROM: král a královna plesu. Myslela jsem, že tento pár má být hezký, ale moc tedy není ...

Večer byl sraz CIEE exchange studentů a hostitelských rodin s koordinátorkou. Každý měl přinést nějaké jídlo typické pro jeho zemi, my jsme doma upekli švestkový koláč, s něčím náročným jsme se nechtěli patlat. Sraz byl v parku, jenže park je nehorázně velký, taková menší pražská ZOO ... Po půl hodině objíždění jsme to našli, pomohla nám koordinátorka, která volala, kde vězíme a že tam má českou studentku. Jupí :o)). Jak jsme tam přišli, hned jsme se s Dandou objaly. Známe se asi dva týdny, našla tento blog a napsala mi ... a už to jelo :o). Byly jsme strašně rády, že se vidíme. Bohužel bydlí hodinu jízdy od Portlandu a rodina jsou mormoni. Zatím se jí tady nelíbí, rodina je prý tak hodná, až jí to štve a ... prostě mormoni, no. Celou dobu jsme si povídaly, vyměnily čísla mobilu a icq a v neděli se máme sejít, ovšem musí jí ta rodina na místo srazu zavést, busy jí nejezdí a neví, jestli to ta rodina uděla, jsou zvláštní ... ale tak doufejme .. Pak jsem si chvíli povídala s tou Němkou, jak je na mé škole a ona, že tam má už hodně kamarádů, tak jsem jí poprosila, aby mě seznámila. Ona že ano a že je ráda, když mi může pomoct, tak se uvidí. Každopádně včerejšek mi zvednul náladu.

Dneska už je to horší, zase nemám doma co dělat :o((.

DRUHÝ ŠKOLNÍ DEN

Jsem naprosto vyřízená. Od rána jsem se nezastavila. Nejdřív přijela pro mě Adriane a ve škole jsem se řídila podle rozvrhu na čtvrtky, který máme jiný: jen sudé předměty (podle period) a navíc Tutor time a Common prep (nevíte náhodou někdo, co to Common prep je??). Přijdu tam, chvíli před začátkem hodiny ... pak učitel čte jména a já tam nejsem. No tak jsem se šla zeptat. Jméno tam nemá a já jsem ve špatný třídě.. proč? Dnešní rozvrh změnili a je normální, všechny předměty. To jsem se dozvěděla fakt "brzo"... Tak nic, jdu do třídy na US goverment. Přijdu a říkám učitelce, že se omlouvám, ale že jsem si spletla rozvrh. Ona že v pořádku, jak se jmenuju. Řekla jsem jí to a zarazila se (moje jméno neumí vyslovit a ani ho tady nechápou, vždycky následuje: "What?!"). Zopakovala jsem a řekla jsem, že jsem exchange student. Ona ahá, vyspelovala jsem jméno a konečně jsem šla na místo. Tato hodina se mi líbila víc než předchozí a na konci jsem ještě šla za učitelkou a povídám jí, že moc nerozumím, že potřebuju víc pomoc než ostatní a že jsem tady nová. Ona odkud jsem atd... a řekla, že je strašně ráda, že mě má ve své třídě a že mi jedna holka, co seděla za jejím stolem vzadu v učebně (normální studentka, taková typická barbie) bude pomáhat. Ha, tak jsem na to zvědavá :o)). Pak jsem rychle utíkala na druhou hodinu, divadlo. Tam jsou lidi po skupinkách a nevypadá to, že by se chtěli nějak seznamovat... vedle mě seděl nějaký Koreánec, který pořád podupával neuvěřitelnou rychlostí nohou, což mě štvalo, už jsem měla chuť mu říct, až toho nechá... jo na naší škole je pár lidí na vozíčku nebo jinak postižených. Na theatre jsme prošli pár místností: místnost s různýma rekvizitama, s kostými a i na jeviště jsme šli. Tam mě popadla hrůza a představila jsem si sebe, jak stojím na jevišti a hraju nějakou roli před publikem, které není zrovna malé... no možná tento předmět změním :o). Pak jsem utíkala na French, to bylo v pohodě, jenom občas mi krapet trvá, než mi dojde, že učitelka změnila jazyk z francouzštiny na angličtinu a naopak... Nějaká slovíčka mají tyto jazyky dost podobná. O přestávce jsem zašla ještě za učitelkou na goverment a zeptala se jí, co znamená ten úkol, že ho nechápu.. Ona ať jí napíšu e-mail. Dala jsem jí můj i Paulův (host father), ale stále mi nic nepřišlo. Snad to poslala Paulovi, jestli ne, tak jsem v ......... . Další hodina byla matika, tam jsem přišla o něco déle, ale ne sama. Dala mi hrací kartu z kanasty, číslo 2 a já si sedla k danému stolku. Sedí se tam po čtyřech, mám u sebe 3 kluky. Jeden takovej laxní, ale matika mu jde, jak jsem si všimla, druhej takovej šprt, ale aspoň mi dal ospat látku, z tabule jsem něco nemohla přečíst a pak nějaký černoch.. Ale jsem spokojená, myslím, že to snad bude v pohodě. Látka mi přišla jednoduchá, sice mám pár oken, jak byly ty velký prázdniny, ale to se poddá. Hned máme DÚ, dva papíry, rovnice a grafy. Rovnice jsou v pohodě, ty mi jdou, ovšem s grafama to je horší. Pak byl "oběd". V uvozovkách proto, že jsem žádný neměla. Bylo mi řečeno, že můžu platit kartou, ale měla jsem ještě hotovost, ovšem nejnižší byl 1 dolar, který mi byl na nic, pak pár drobných a pak 50. Takže dozvěděla jsem se, že kartou platit nemůžu, drobných bylo málo a 50 dolarovku neberou... OK, tak jsem bez oběda. Naštěstí jsem si naházela ráno do batohu dvoje sušenky a jablko, což mě zachránilo. Využila jsem volných ještě asi 20 minut a šla jsem si zařídit locker, opravila jsem si jméno z Ilovy na Ilonu a došla jsem se vyfotit na kartičku a na můj balíček. Snad ta fotka bude dobrá, jestli ne, asi mě klepne. Ovšem nestíhala jsem na hodinu, což ale tak nevadilo, měla jsem fotografování. Aspoň mi rozměnili 50 dolarovku, ze které jsem zaplatila balíček. Tak mám na bus domů, super :o)). Jinak bych musela ještě letět nejspíš do Starbucks, které je cestou ... Na hodinu jsem přišla asi o 10 minut později, ale v pohodě, řekla jsem, že jsem byla v main office, sekretariát. Na hodině jsme dostali mj. úkol zeptat se 3 až 5 lidí, které neznáme na jméno a co mají rádi. To se mi hodilo, aspoň jsem s někym hodila řeč :o). Pak se mě učitelka ptala, jak se mi tady líbí a tak.. odpověděla jsem, že si zvykám, ale že mi vadí, že nemám zatím kamarády. Ona, že v této třídě se seznámím, jsou dost často práce ve skupinkách.. tak doufejme.. Pak byla english, dostali jsme úkol, napsat esej (zhrozila jsem se) o knížce, kterou jsme četli během léta a jako všechny úkoly je to na zítřek. Protože už jsem dlouho nic nečetla, rozhodla jsem se pro knížku, kterou jsem četla kdysi před půl rokem: Pýcha a předsudek. Pro upřesnění jsem se učitelky zeptala, jestli to chápu správně, že si mám vybrat z této knížku jednu postavu a tu popsat. Ona že ano a že tuto knížku miluje. Super, bod pro mě :o)). Pak byla keramika. Tam jsme si stoupli do řady podle data narození, pak nás učitelka dala do skupinek po čtyřech, jsem se dvěma holkama - jedna je nějaká Arabka či co a jeden kluk. Dělali jsme takovou blbost, tipovali jsme z osmi předmětů, který je nejstarší a která nejmladší a pak ještě něco, co jsem nepochopila. Rozhodla jsem se, že si do školy budu nosit česko-anglický slovník, zrovna při angličtině by se mi hodil a já bych si ušetřila čas s doma stráveným úkolem. Pak jsem šla domů. Na autobus. zastávce ke mě přišla holka, co s ní chodím na french a povídala si se mnou, byla jsem fakt ráda, jely jsme i stejným busem. Vytáhla jsem z ní, že na dance club se mám jít zeptat do main office a že moje angličtina je výborná, což mě překvapilo... really?? Ovšem v záchvatu štěstí, že mám s kým se bavit, jsem přejela... naprosto jsem nevěděla, kde jsem.. řidička busu mi řekla, ať se vrátím.. tak jsem šla, ale naštěstí ne tak daleko, zhruba 10 minut. Domů jsem došla opravdu strašně ráda.

Večer musím udělat úkoly a zítra mě čeká opět lítání po škole..

Marta mi říkala, že Kathleen (napůl Češka, mamku má Češku a doma se baví česky) se se mnou ráda bude o víkendech scházet, tak jsem mooc ráda.

Teď jdu na úkoly,

see ya :o)

PRVNÍ DEN NA HIGH SCHOOL A "ÚCHYL" K TOMU :o)

Adriane (sousedka, chodí také na mojí školu a bude mě každé ráno vozit) přijela se svými dvěma kamarádkami ve 12.25h. V autě byl bordel, neměla jsem si skoro ani kam dát nohy.. Vyjely jsme do školy, tam jsme se přiřítily asi ve 12.35h, což jsem celkem trnula, protože první hodina začínala už za 3 minuty. Měla jsem po ruce mapku školy a zeptala jsem se Adriane, jestli jdu správným směrem. Ona, že si myslí, že ano... tak fajn... jenže pak si říkám, do háje, to je divný ... ANO, šla jsem přesně opačně ... rychle jsem se otočila, Adriane si toho ani nevšimla, povídala si s někým a utíkala jsem na první hodinu, na Political science. Řekla jsem jenom Hi, ve třídě byl ruch, žáci si povídali s učitelkou. Našla jsem si místo a začala moje první hodina:

• Political science (= US goverment): učitelka mi moc sympatická nebyla, spolužáci taky moc ne ... navíc jsem moc nerozuměla, což mě ještě dorazilo. Z tabule jsem si opsala domácí úkol a po 19 minutách (dnešek je zkácený) jsem šla na druhou hodinu.
• Into theatre arts: přestávky trvají jenom 5 minut, celý den, kromě půl hodiny na oběd. Naštěstí jsem to do třídy stihla a sedla jsem si vedle jedné holky, ovšem nepovídaly jsme si. Hodinu vede vcelku příjemný profesor, ovšem moc jsem mu nerozuměla ... myslím, že tento předmět mě bude bavit. Opět po 19 minutách hodina skončila (btw. překvapilo mě, že zvoní, z mojí střední v ČR už jsem si odvykla :o)) a já šla na další ...
• French 7 - H: prý pro pokročilé. Učitelka strašně mooc sympatická, příjemná, ROZUMÍM JÍ, CO ŘÍKÁ, a dokonce mi dala prostor, abych se ostatním představila :o)). Lidi se zdají v pohodě, tento předmět si tady asi oblíbím a možná si tady najdu i nějaké kamarády.
• Advanced Algebra: hodinu vede starší učitelka, ale nějak se mi tam nelíbilo, už jenom kvůli tomu, že to je prostě MATEMATIKA. Po hodině si mě vzala k sobě a zeptala se mě, jestli vím mailovou adresu host family, ale nevěděla jsem. Pak se mě zeptala, odkud jsem a jestli jsem exchange student.. yes, řekla vítej, se širokým americkým úsměvem ... ale stejně se mi ten předmět moc nezdá, ovšem ještě uvidím, co se tam bude probírat. Kdyby to byla látka, kterou už jsem brala, zůstanu. Sedí se v lavicích, kde jsou čtyři spojené, sedla jsem si ke dvoum holkám a klukovi, ale asi si přesednu na jiné místo, protože holky jsou kamarádky a nevypadají, že by si chtěli povídat a kluk je prostě divnej, povídal si sám pro sebe. Jo a zaujalo mě, že v této hodině byl pán, který překládal pro hluché. Ovšem nikoho, kdo by vypadal, že neslyší, jsem neviděla, nikdo ho nepozoroval :o)).
• Visual art (= Photography): během pidi přestávky jsem se musela prodrat davem lidí přes dvě patra a přišla jsem o chvilku déle, ale v pohodě, nikdo to tady neřeší jako v ČR. Učitelka milá, třída se zdá taky fajn ... Po hodině jsem za ní šla a ptala jsem se, jestli si mám koupit nějaké knihy nebo foťák a ne, všechno je ve škole, a dala mi šanon na fotky. Už se těším, až nějaké udělám :o)). Ptala se mě, kdo jsem a řekla jsem, že jsem exchange student from Czech rep. (už mě to nebaví říkat pořád a pořád dokola..) a ona jé, welcome...a že syn byl v Praze. To mě upoutalo, už jenom proto, že při vyslovení Czech rep. nezměnila můj stát na Czechoslovakii a i věděla, že je to v Evropě a že máme Prahu. Pokrok na Amíky.
• English 7 -8 S1: během přestávky jsem zažila luxus,stihla jsem si dojít na záchod :o)). Myslím, že nebudu mít moc ráda tento předmět. Z tabule jsem si opsala knížky, které mámě přečíst (např. Hamlet, Romeo a Julie ...).Ve třídě je jeden kluk, co byl na té akci u Adriane, Ryan. Ale seděl na druhé straně učebny. Učitelka říkala, že budeme psát eseje ... po hodině jsem za ní šla a ptám se, jestli máme nějaký DÚ. Ona že ne a říkám, že jsem exchange student from CR (ani psát mě to nebaví) a ona že mě vítá a že mi bude při hodinách pomáhat, že i ostatní mi pomůžou ... tak mě trochu uklidnila, snad to nebude tak zlý.¨
• Ceramics: a konečně poslední hodina, keramika. Jsou tam dva velké stoly, lidi se zdají být v pohodě a zarazilo mě, že je tam celkem dost kluků. Sice jich je méně než holek, ale stejně ... už vidím v ČR kluka, který si z hlíny plácá hrnek ... Tento předmět myslím bude fajn, hlavní je, že je tady důležitější něco vytvořit než rozumět.

  Pak byl KONEEEC. Hurááá!!!

Protože můj poradce zblbnul moje jméno na Ilova, každého učitele jsem musela opravovat. Nejenom, že moc neznají jméno Ilona, Ilovu neznali už vůbec. Zítra musím zajít na sekretariát, aby si to opravili a nevolali mě tou šíleností Ilova.

Jinak Amíci nic extra, oblékají se hadrovitě, kluci se oblékají líp než holky a celkově vypadají líp, holky mi přijdou všechny stejné. Na škole je celkem dost černochů, v každé třídě (je nás kolem 20) byli aspoň 3.

Zítra si musím vyřídit můj locker, vytáhnout z nich seznam předmětů a zájmových kroužků a nechat se vyfotit.

Toť vše ke škole. Domů jsem jela busem, cesta na něj trvá 20 minut, což je fajn, aspoň se projdu. Když jsem tam přišla, nebyla jsem si jistá, jestli stojím ve správném směru a tak jsem se zeptala kluka stojícího vedle mě. Řekl, že ano, jenže se z něj k mé hrůze vyklubal mentál. Neměj se ... Pořád něco povídal, radši jsem odešla, tak si na chvíli vybral jinou oběť. Pak koečně přijel bus a on nastoupil taky ... vystupoval na stejný zastávce jako já ... šel stejnou cestou jako já ... néé, vůbec mi to nebylo divný. Věřte mi, že takovou rychlostí jsem to ještě domů nehnala. Radši jsem se ani neotáčela a když jsem došla domů, ulevilo se mi. Stejně je prostě divný, že šel stejnou cestou, když tady moc lidí nebydlí ...

Jsem zvědavá na zítřek, snad už se s někým začnu bavit ...

Za chvíli jdu do školy, tak vám sem ještě něco hodím... pár věcí, na které jsem zapomněla při psaní článků...

V pátek jsem jela s Martou do práce a říkala mi, že na přechodu musí zastavit i psovi nebo kočce, že kdyby je přejela, šla by k soudu ... co dodat, prostě americká mentalita. Stejně kdybych tu kočku neba psa náhodou přejela, tak vyjdu z auta, vezmu to zvíře a odhodím ho pak někam do lesa nebo do škarpy :o)))

Pak mi říkala o starym, že dal svým dětem čas, v kolik se mají vrátit domů a když se do té doby nevrátili, zamknul jim dveře. Dobrý viď ...

Na školu jsem zvědavá, nejvíc se bojím asi toho, když někomu nebudu rozumět ...

ZÍTRA PRVNÍ DEN ŠKOLY

Dneska jsem si byla ve škole pro učebnice, dali mi Political science (=US goverment), French a Math - Algebru. English dostanu později, a na keramiku, divadlo a focení učebnice nebude, což mě těší, protože mám tak větší jistotu, že nebudou domácí úkoly :o)). Ale ty učebnice jsou velký jak něco (nechci být sprostá, ještě by mi ten blog zrušili), hotová encyklopedie... trochu mě to děsí. Jinak škola je starší, přijde mi jak z komunismu...no to taky je, je nějak 52 let stará, tak se to dá tak říct. Jsem pěkně ze zítřku nervní, symbolicky půjdu do školy v černým, jen džíny modrý :o))). Ááá, jak jsem nadávala na ty prázdný dny, co byly před školou... za chvíli je budu chtít zpátky!!!

Jinak když jsem jela domů busem, nepřejela jsem :o)).

FOTKY Z PORTLANDU

Konečně vám sem můžu dát fotky z Portlandu :)

červená ruka na přechod ... stop ... ... a bílý panák na přechod, můžete jít ... žádná zelená jako u nás v ČR
obchodní centrum Pioneer Place
pro Katku :o))
žádné trafiky jako u nás, noviny se kupují z automatu (ale časopisy ne, ty třeba v knihkupectví)


touto cestou chodím z busu, žádný chodník... navíc jsem prvně přejela, tak to bylo ještě delší :o)))
skoro všude jsou tyto "plakáty" podporující Obamu

dům mojí host family

POCITY EXCHANGE STUDENTŮ

Co si takhle píšu s lidma z NYC a co čtu pár blogů, tak hodně lidí to tady nebaví. Stýská se jim, nemají co dělat, dokonce jeden kluk si chce program z ročního pobytu zkrátit na půlroční... Dost lidí štve americká "přetvářka", jak jsou všichni vlezlí, milí, až hrůza... otázkou je, jestli to Amíci jen hrají, že je všechno FINE, nebo jestli tomu slepě věří... já sama mám tady dost divné nálady, jsem náladová až hrůza. Okolí to nedávám znát, ale jeden den mě to tady štve, stýská se mi (to každý den..), Amíky bych nejradši zakopala i s těmi jejich všudepřítomnými úsměvy... jiný den se mi to tady líbí, zdá se mi to super, že tady jsem... Ale zase si zvykám, angličtina už se mi dostala víc do '"ucha", už nebrečím jako na začátku... Taky je tu druhá skupina exchange studentů, co mají plno programu, pořád někde jsou a tím pádem to mnohem líp snášejí a Ameriku si zamilovali... Myslím si, že nakonec všichni budeme rádi za to, že jsme byli tady na tom programu a že se nám třeba ani nebude chtít zpátky do Česka, případně na Slovensko. Však někteří už velmi poutá představa tady zůstat na college, myslím třeba ty, Peťo :o))

LABOR DAY NA BEACH

Většina Američanů na Labor day, 1. září, kdy je Svátek práce, jezdí kempovat nebo někam, aby vypadli z domu a užili si možná poslední prodloužený víkend za hezkého počasí. Moje rodina nebyla výjimkou :o). Jeli jsme ke "starýmu", jak se mu tajně v rodině říká, do jeho domu na pláži. Má domek v areálu, kam se musí zadat kód, abyste mohli vjet. Je to taková "louka", kde je hodně domů a chatek a dole je moře, Pacific ocean. Bohužel nebylo hezký počasí, celkem ošklivo, chvílemi déšť... Marta mi říkala, že ze starýho jde strach, že všichni musí pracovat, jinak že je seřve a ještě je kontroluje, jestli práci dělají pořádně a dostatečně rychle. Nedivte se tedy, proč se mu říká starej... ale je to fakt hodnej pán, má mě rád (tzn. nemusela jsem tolik pracovat :o)), ale stejně jsem pomáhala... Dům má prostě luxusní. Nezapře, že je to dům Čechů, jsou tam obrazy Lady, hrníčky s nápisem Praha apod. Jsme tam přijeli trochu dýl, než on řekl a hned, kde jste takovou dobu??! Na Martu proč veze tak velký hrnec, že on tady má hrnce... Marta vysvětlila, že je to slow cooker a že v něm vaří hrachovou polívku, která se děla 8 hodin. To ho trochu uklidnilo.. Pak řekl, když jsme mu dali pro něj uvařenou koprovku a upečený koláč, abysme šli ven. Vzali jsme auto a všichni tři jsme jeli za Paulovou ségrou Martou, je jí 48, ta co má ty dvě afektované dcerky..skoro jsem tam usínala, byla jsem strašně utahaná. Pak jsme sjeli na nákup, zastavili jsme autem nad pláží, abysme mohli říct, že jsme tam byli a Paul jenom otevřel dveře od auta a hned zavřel a jelo se domů. Na pláži děsně foukalo, víte.. :D. Doma jsme udělali večeři, pro starýho jeho oblíbený česnekový chleba (btw. mě taky chutná :o)) a pak přijela i ta Little Marta, Paulova ségra. V rodině se jí tak říká, její maminka, co loni umřela, byla taky Marta. Večer jsme si povídali, česky i anglicky, vůbec jsem neměla víno. No a pak šel starej spát a my ostatní jsme se koukali na film, Slunce, seno, jahody. Ač tam byly angl. titulky, film jsem chápala jenom já. Pravda, hlášky typu "V tom můžeme hrát Svatební košili", nemohli pochopit. Ale ten film chtěli, já ho nenutila :o)). Nevím, co ta little Marta čekala, jestli typický americký slaďák, kde je úúúžasný happy end, ale nevadí. Typickej českej film, který Amíci nemůžou pochopit.

No a dneska jsme měli ráno typickou americkou snídani: míchaná vajíčka, osmažené nastrouhané brambory, mimochodem z prášku.., párky a chleba. Měla jsem toho málo, tak jsem to přežila, navíc takhle po ránu a ještě párky a smažený.. Paul se ptal, jak mi to chutnalo, s takovou americkou hrdostí.. přece mu neřeknu, že bych to nejradši obloukem obešla a řekla jsem, že to nebylo špatný, ale každý den bych to jíst nechtěla. Moc ho moje odpověď neuspokojila..

Odpol. jsme odjeli a jeli jsme na návštěvu k části rodiny, synek se vrátil z Iráku a Afghánistánu.. bylo to v pohodě, rodina milá, až na někoho, na koho mě Marta předem upozornila.. Taková namyšlená a primitivní Češka, která si myslí, že je úžasná a prý neváhá někoho před ostatními ztrapnit.. no káča od pohledu, vesnická ..... Ale bylo to fajn, s Martou jsme na chvíli zdrhly a šly se projít.. ona to tam nemá moc ráda. Večer jsme přijeli domů, rádi, že jsme tady :o)).

Zítra jdu do školy pro učebnice a locker, klíček od skříňky a ve středu je první školní den, jsem celkem nervózní.

Tady přikládám fotky z beache:

tento globus má souřadnice ze zlata a stát je z kamene... prý to bylo strašně drahý :o)) a může se na něj sahat jenom v rukavičkách, jinak se starej zlobííí
Česká rep. a Praha ...
... a Oregon s Portlandem

tuto fotku si přibliž ...

...

Ani nevim, co mám psát, ale přece nebudu mít tak dlouhou absenci článků :o)).

Ve středu mě pozvala na návštěvu Adriane, holka, co mě bude vozit do školy, že tam bude mít i nějaké kamarády.. Šla jsem s Martou a když jsme tam přišly, hned jsme si všimly, že je tam nehorázný bordel (ale na tebe Katko nemají! :o). Adriane je sympatická holka, měla tam dvě kamarádky, jedna typická tlustá Američanka a druhá taková příjemná hráčka socceru.. Zrovna v TV dávali projev Obamy na volbu prezidenta, tak jsme nejdřív musely vyslechnout jeho "úžasný" projev, kterému jsem stejně moc nerozuměla a až pak se mohlo jíst. Obamu vysloveně žerou.. ta Adriane´s máma říkala na adresu Obamovy manželky: "Isn´t she beautiful?". Marta zamumlala, že má charisma.. bylo to komický, zrovna předchozí večer jsme se doma dívali na projev Clintona a říkali jsme, že vypadá jako opice (manželka Obamy, ne Clinton :D) ... Nu což, každému se líbí něco jiného :o)))). Mezitím přišel nějaký kluk, vypadal tak na 13 let... ale chodí taky na high school a pak další dva. Ti už vypadali přece jenom líp a dokonce na svůj věk :o). Po skončení projevu jsme už mohli se najíst.. každý si vzal to, co chtěl, byl tam zeleninový salát, ovoce, pizza... Marta si povídala s tou paní a my jsme šli ven ke stolu.. moc jim nebylo rozumět, kdzž do toho jedli, smáli se, povídali ...ale dalo se to. Pak jeden kluk, ten nejmladší, si vzal vanilkovou zmrzlinu a colu a ve sklenici si to smíchal.. ostatní se smáli, myslela jsem, že je to prostě prase..jenže ne-e, postupně to tak udělali všichni kromě mě, bylo to celkem nechutný. Když šli kluci po něčem jezdit, tak jsme si s holkama povídali a říkali, jaké mají na škole sporty atd. a že na Wilson jsou normální lidi (koukali jsme na kluky, jak se mlátí baseballovýma pálkama). Zaujalo mě, jak Amíci jsou úplně natěšení na tu školy, všichni jsou excited... Potom jsme se šli koukat nahoru k Adriane do pokoje na zápas amer. fotbalu, po zemi měla samé smetí, kočičí chlupy.. pak pro něco šla, tak jsem jí řekla, že jsem moc ráda, že mě pozvala a že teď půjdu domů a že se těším, až budeme spolu ve škole. Máme totiž pár společných předmětů, keramiku a ještě něco... byla opravdu strašně milá.

Ve čtvrtek jsem mě Paul vysadil v Portlandu a prošla jsem si obchody, pak jsem jela do Washington square..ale nic jsem nekoupila :o)).

No a v pátek jsem jela s Martou do práce. Pracuje v chemické laboratoři a mají to tam nádherné.. všude příroda, vůbec to nevypadá jako laboratoř.. Tam jsme byly tak 2 h., jeden pacovník mi to tam ukázal, jak co funguje (stejně jsem mu moc nerozuměla, navíc mluvil potichu..), Marta mě představila spolupracovníkům, kteří tam byli a všichni mě chválili, líbila jsem se :o))). Na oběd jsme jely s Martou do mexický restaurace, jeden Mexikánec chtěl vědět, kdo jsem, tak poslal jinýho Mexikánce, aby se zeptal a sám stál asi 5 metrů od něho.. fakt nenápadný.. :-\. Ale v mexický restauraci jídlo bylo dobrý, měla jsem tortilla soup, moc dobrá. Potom jsme jely do obchodu a koupila jsem si nějaká trička a pak se jelo na farmu s ovocem a zeleninou. Tu vlastní strašně tlustý pán, fakt mega.. ani nemůže chodit, jezdí na vozíčku a Marta říkala, že má asi 350 kg... když vstal a někam šel, tak jsem ho pozorovala, chodil jako nějaký panák, kejval se ze strany na stranu... Jinak na farmě jsme koupily spoustu ovoce a zeleniny :o)). Pak se jelo do práce, tak na hoďku a nakonec že pojedeme do Washington square, chtěla jsem si koupit černé balerínky Guess. Jenže neměli mojí velikost, tak prodavačka zavolala do jiného obchodu, kde to mají a zarezervovala nám to. Zkoušela jsem si tam dost bot, chtěla jsem nějaké na podpatku (viď mami :o)), a nakonec jsem objevila úžasný hnědý boty na klínku, původně 69 dolarů, já jsem je s různýma slevama měla za 37 dolarů. Chtěla jsem ty boty uklidit, jak jsem je zkoušela, jako se děla u nás v ČR, ale Marta mi říkala néé, nech to tady, ať si to uklidí prodavačky, že to tak všichni dělají.. je to pravda, všichni odejdou a nechají po sobě tu hromadu bot. Potom jsme šly do dalšího obchodu, aby mě Marta představila jedné poločešce, je jí 17 let a prý máme stejné zájmy apod. Kathleen je sympatická, má typický americký úsměv..ale myslím, že si budeme rozumět. Umí anglicky i česky, doma mluví česky, její máma tady žije 16 let a ještě pořádně anglicky neumí. Marta říkala, že ještě sjedeme pro ty zarezervované boty... já říkám, že to můžem nechat na zítra, ale Marta ještě chtěla vidět nějaké obchody :o))) a cestou zastavila ještě v Nordstrome, kde mají taky spoustu značek a něco si tam koupila, já si koupila dvoje punčocháče. Pak jsme konečně skoro ped zavíračkou dojely do obchodu pro boty. Prodavač je přinesl, ale já jsem myslela, že mi jsou velký, tak jsem mu řekla a půl čísla menší.. chudák pro ně šel a já s ev těch "větších" botách postavila a dobrý... pak přišel asi po 3 minutách.. tak jsem si zkusila i ty menší a hned říkám, že mi jsou malé a že si vezmu ty vetší. On na to s takovým zmateným pohledem, ty vám jsou velké! Říkám nejsou... :o))))). U kasy mi říkal, jestli mám Macy´s kartu (karta toho obchodu, že bych dostala 15 % slevu). Říkám ne, ale moment. Obchod byl poloprázdný a Marta někam odešla se na něco dívat a neviděla jsem jí, tak jsem po obchodě asi 5x zařvala Martooo... prodavač se tvářil vyděšeně (nedivím se..:o))). Pak na mě zamával, že to nepotřebuje a dal mi to i tak, ještě jsem přiložila kupon 10 % sleva a nakonec jsem boty dostala za 39 dolarů :o)). Ptal se mě, odkud jsem. Říkám Czech rep. a představila jsem si, jestli mu náhodou neběží hlavou to, zda všichni Češi nejsou takoví magoři.. a začala jsem se smát.. zmateně koukal, a ptal se, jakýma jazykama mluvím. Říkám česky, trochu francouzsky a možná i trochu anglicky :o)). On na mě něco jako pavaduškin... říkám: "What?" On že je to rusky... říkám, že rusky nemluvím.. byl zklamanej a já odešla :o)). Nakonec jsme ještě někam šly a pak se jelo konečně domů, přijely jsme domů asi v půl 11.

No to je všechno, dneska jedeme na beach.. ale prý tam prší, tak se budeme dívat na filmy...ale půjdeme i do nějaké továrny a do města..

Jinak někdy ve středu se mi v noci zdálo, jak jsem doma, že už jsem přijela domů a že to tady bylo na nic, a pak jsem celý den byla rozmrzelá, navíc jsem byla sama doma.. taky jsem mamku skoro seřvala na Skypu.....:o).....celkem se těším na tu školu, už mě to začíná ubíjet....aspoň, že dneska jedeme na tu pláž...bude tam "starej", jak Marta něžně říká Paulovýmu tátovi, ten u nás byl v tu neděli

Přidávám fotky z města Hillsboro.