Takže všimla jsem si, že začátky článků začínám slovem TAK...
No tak včera jsem byla na tom zápase. Upřímně, ani se mi tam nechtělo. Ale vždycky, když se mi někam nechce, je to tam pak super.. no bylo to celkem super :o)) (proč dneska píšu jak dement?)
Ani se mi to nechce psát...ale dobře...
Vezla mě tam Ianova máma, dál v autě byl Ian, jeho táta FBI a pes. Asi si mě chtěli prověřit... Cestou mi volala Lilly, jak to bude.. že se teda sejdem tam, u školy. Pak volala Lydia.. říkám, že dorazím tak za 5 minut a pak jí zavolám, kde jsem. Vystáli jsme frontu na lístky, stál nehorázné 2 doláče :o)). S Lydií jsme se nemohly najít, navíc jsme se v telefonu vůůbec neslyšely, ten krával.. Vyřešily to smsky :o)). Cestou Ian potkal dvě kamarádky, představil mě.. ta jedna, Eugenia, taky seniorka, na mě jak je to cool a cute a já nevim co ještě, že jsem exchange :o)). Typicky americký. A ona byla taky typická Američanka. POŘÁD úsměv. Pořád. To bych vám ale přála vidět, já jsem se začala najednou strašně smát.. :o)) Pak jsem našla Lydii (Ian pořád za mnou). Byly jsme rády, že jsme se konečně potkaly, obejmuly jsme se, představila mě dalším lidem. Pak jsem se za chvíli vytratila a řekla jsem Ianovi, aby mě dovedl k tý Eugenii. S tou jsem si pak povídala, říkala, že dělá cross country, ale že jí to moc nejde a jestli nechci taky, že mají málo holek a potřebují na soutěže. No nevím, radši bych to tancování.. Marta, že by mě tam vozila, že to by bylo úplně v pořádku (hodná, viď :o)). Ale tak řekla jsem, ať se zeptá, tanec ještě jistý nemám. Rovnou jsem se zeptala, jestli bych s ním mohla někdy strávit lunch time, protože jsem párkrát byla sama a že bych měla ráda kamarády. Ona že jasný, určitě... úsměv. Vyměnily jsme si čísla a zeptala se, kde mám locker, že tam pro mě přijde. Tak fajn, vypadá to KONEČNĚ, že by to mohlo klapnout. Do třetice.. Pak přilítla vyděšená Lydia, kde jsem se jí ztratila... říkám, že jsem byla tady a řekla jsem Eugenii, že se uvidíme v pondělí, abych měla jistotu (kdyžtak si jí hezky zavolám na mobil) a šla jsem s Lydií. Hodná, takhle se o mě stará. :o)) Občas mě pozdravil někdo, kdo jsem ani nevěděla, že bysme se už viděli.. ale tak co, řekla jsem Hi, how are you.. to se říká furt. Po celou dobu zápasu tam skákaly roztleskávačky. Na pár přemetů to mají nějaký lehký.. já jsem si představovala, že to mají víc promakaný.. Asi nakonec skončím v dance teamu a když se tam nedostanu, zkusím ty cheerleaders a když ani tam, tak se uvidí..možná ten cross country. Ale už aby to bylo, nechci začít někdy v půlce října! Sama nevím, co chci radši, jestli dance team nebo cheerleaders.Lehčí to mají určitě cheerleaders, ale s dance teamem bych jezdila na soutěže a tak, myslím, a to by bylo určitě super. Jo a jinak... zápas jsme vyhráli, samozřejmě... Wilson se nezapře :o)).
Žádné komentáře:
Okomentovat