Dneska mi skončila škola. Pocity? Víc smutný. Už od rána sem měla zvláštní náladu, prostě už všechno bylo naposled.. se všema loučení, šla sem i za mým poradcem a zeptala sem se ho, jestli tam bude v pondělí, že bych ho chtěla představit mý rodině. Říkal že jasně, tak sem si ještě chvíli popovídali, má strašnou radost z toho, že sem dostala to ocenění.. já sem taky ráda za tuhle cenu, tý si cením víc než třeba toho, že mi Carol dala to ocenění, že sem exchange student a že sem se připojila k dance teamu atd. Tuhle cenu sem si sama vydobyla a to mě těší ze všeho nejvíc. Šla sem i na grading posledního assignmentu na photography, protože včera sem ty fotky zapoměla doma. Spíš to už bylo takový loučení.. sem si s Ms. Parker ještě chvíli poseděla, objala mě, to sme se obě trošku rozbrečely :)). Ona, že to jsou slzy štěstí. Když já sem za tu dobu se to tak "zabydlela", že mě tu prostě skoro nic nechybí.. cítím se tu naprosto svobodná, dá se říct, že sem se tu i tak jakoby "našla" a vůbec - odmítám se smířit s tím, že už jedný věci je konec a za chvíli ten rok bude celý over. Já to prostě nechci, domů se těším čím dál míň (nebo možná bych to měla říct netěším čím dál víc). Na english jsem měla mojí speech, tak mám z toho radost, měla sem hooodně velký (největší :)) potlesk ze třídy, udělalo mi to strašně velkou radost a učitelka řekla, že by si přála, aby se každý tak moc dokázal zlepšit v angličtině jako já. Zaujala mě tady jedna věc. Většina lidí si všimla a teď mi to říkají, že si jdu za svým a nevzdávám se. To je hezký, ale já to fakt tak mám.. když se na něco upnu (a to už může být úplně cokoliv), jdu si tvrdě za tím a nikdo a nic mě nezastaví xD. Ms. Dakin, ta učitelka na angličtinu, mi řekla sama od sebe, že mi v pondělí (půjdu se podívat do školy, přivedu tam část mojí rodiny a dám pár učitelům dárky) dá ten letter of recommendation (doporučovací dopis) pro tu univerzitu, tak to se těším, až si ho přečtu.
Co dál napsat? Už mě nic nenapadá, snad jen to, že sem si nemohla přát lepší školu v US a našla sem si tam spoustu kamarádů a měla sem taky z pekla štěstí na učitele, se kterýma jsou tady opravdu jiný vztahy než v ČR. Prostě celá Wilson HS byla úžasná!!!
A suprový taky je, že už mám ukončeno povinnou školní dochááázkuuuuu!!!! Yaaaay awesome xD
2 komentáře:
ty jo, tak tenhle článek mě dojal snad nejvíc ze všech, co jsem si tu kdy přečetla.. jsem takovej tichej čtenář (xd) celej tvůj rok v us, nic jsem nekomentovala nebo podobně, ale hrozně mě to tu bavilo číst a škoda, že už to tu za chvíli skončí :(
ty jo:-) já ti uplně závidím, jak ti to vyšlo a měla ses tam dobře:-) Já jedu na příští školní rok taky do Portlandu....šmarja já bych si tak přála aby mi to taky tak vyšlo!:-(:-D
Okomentovat