Byla tu otázka na Američany a plusy a mínusy ve srovnání s Čechama, potom otázka ohledně přihlašování se na college a Portland. Takže pěkně po pořádku.

Američané. Pamatuju si, jak první den, jak sem se šla podívat do obchodů, tak se na mě každý přiblble usmíval, já skoro nerozuměla a oni se snažili konverzovat. To sem si říkala „aha, tak toto je ten typickej americkej úsměv a „přeleštěný“ chování“. Jako druhý intenzivní zážitek mám, jak mě asi po necelých 2 týdnech pozvala Adriane, holka co je na mojí škole taky senior a bydlíme ve stejný ulici, k ní domů, že tam budou i její kamarádi. Šla sem tam trochu nervózní.. Tehdy sem toho ještě moc nerozuměla a když, tak mi dělalo problémy vytvořit smyslu plnou větu a vyjádřit aspoň náznakem, co chci říct. Nakonec ten večer se to fakt vydařilo, byla sem spokojená a Američané na mě zapůsobili v podstatě tak, jak sem čekala.. že by tu byli nějaký velký rozdíly mezi jima a Čechama, to se říct nedá. Jo, nezapomenu, jak si nalili do sklenice colu a dávali si tam vanilkovou zmrzlinu. Dodnes sem to nezkusila. Chovali se ke mně moc přátelsky, zajímali se o mě a o mojí kulturu, což mi bylo milý. Teď, když se někdo ptá, tak už mám jednu a tu samou verzi, tak jen stačí zapnout start a stop :D. Ptali se mě, co posloucháme v ČR za hudbu, ale tak to je i nás, že toto téma lidi dost zajímá. Koneckonců, já stejně poslouchám převážně americký interprety. A potom škola. Ta tvoří snad tu největší součást mýho života v Americe. První den sem chodila za učitelema a říkala sem, že sem tady nová, exchange student from the Czech rep. atd. Kdo tu byl, možná se taky poznává J. A následujících pár dnů sem chodila za učitelema s tím, jestli máme nějaký úkol, nebo ejstli v hodině říkali něco důležitýho :D. Byla fuška tu otázku jenom zformulovat, natož naplno rozumět, co mi vlastně odpovídali. A zase co lidi? Snad první slovo, který mě napadne, je „obětavý“. Američanů se fakt nemusíte bát se na něco zeptat, odpověď snad ve 100 % zní Yeah, SURE!! Nebo No problem J. Ale co byla fuška, najít si kamarády. To mi dělalo nehorázný problémy, protože lidi se o vás zajímají, už jen kvůli akcentu, ale nějaký „hlubší“ kamarádství? To radši na začátku ani nehledejte. Ale povídají si rádi, to vždycky. Nechci tady moc psát o úrovni americkýho školství na high schools, protože na toto téma už dost lidí přede mnou napsalo články, takže je všeobecně známý, že je to skoro až primitivní, spočívá to v dělání úkolů a teď se většinou nudím, už sem přišla dávno na to, co se má dělat a co nemusí. Učitelé jsou ale celkem nápomocní, jediná učitelka, kterou sem skoro vysloveně nesnášela, byla na mojí Government class, a byla to Číňanka. Nic proti asijcům, ale měla sem s nima zkušeností v Americe víc a už jich mám dost. Včera sme byli na návštěvě u Marty tchýně a tchána, kteří jsou korejci. Marty a Paula syn si vzal korejku, ale byla narozená už tady, tak i ona sama se považuje spíš za Američanku. Její rodiče si teď ale koupili nový dům, velkej jak kráva, tak se tam s ním chlubili. Ty jo hlavně ten Koreánec mi nebyl sympatickej. Namyšlenej, takovej hnusnej pohled.. napadla mě jen jedna fráze, co mi na něj sedí, ale to sem radši psát nebudu. Jo, mají tam třeba elektronický koš na odpadky.. můžeš to otevřít mávnutím ruky. Záhodový prkýnko taky jde dolů samo (to je ale dobrá věc, nesnáším, když chlap to nechá nahoře). To ale máme teď doma nově taky, Paul se mi s tím chlubil :D. Takže to uvidíš mami, haha :D. Jinak ten jejich dům je jak horská chata, celkem nevkusný a abychom se doma našli, to abych rovnou furt měla u sebe telefon. Nikdo by totiž moje volání neslyšel. No ale po koreánské kulturní vložce zpět k Amíkům :D. Díky dance teamu sem toho taky hodně poznala a upřímně řečeno, je pro mě teď celkem těžký to hodnotit úplně tak, jak chci, protože si myslím, že spousta věcí mi dojde, až opět budu mezi mrzutýma Čechama :D. Jo, Američani jsou mnohem víc v pohodě. Sem si vzpoměla, že dost Čechů a vůbec.. o Americe se říká, že je tu „každej tlustej“. Většina ne, ale i ta většina je v průměru silnější než Češi. A když je někdo tlustej, to je teda opravdu šíleně. Mají tady neuvěřitelný množství fast foodů, na každým rohu a ještě mnohem víc :D. Každý je pyšný na Ameriku, hodněkrát mi holky na tancování říkali, že až o tom doma budu vyprávět, že sem byla v Americe v dance teamu, že budu za „hvězdu“ nebo jak to napsat. To si zas tak nemyslím, ale chci ukázat, jak přemýšlí o Americe oni. Co mi ale vadí, je to, že 80 % lidí k otázce jak se mi tu líbí automaticky připojí, že je to o hodně lepší než Czechoslovakia. Jo to mě taky vyloženě sere. Czechoslovakia. I když je opravím, v další větě hned: A jak je to v Czechoslovakii s tím a tím? Já už to teď radši ignoruju. Jsou to vlastenci a já ani nevím, jestli by se jim to mělo vyčítat. Jasně, všeho moc škodí, ale člověk by si měl stát za zemí, odkud pochází, ně??! Já sem pyšná na to, že sem Češka, a to sem si dřív třeba vůbec nemyslela. Kdybych měla teď,ještě vlastně pořád mám před sebou dva měsíce, zhodnotit můj život v Americe… sem ráda za to, co se mi tu podařilo, všechna ocenění si vystavím doma v pokoji :D. Už se na ten moment teď těším :D. A nestydím se za nic, co sem tu udělala nebo ne, cokoliv..

A i tím můžu tak trošku navázat na tu college. Už mě to celkem přešlo, strašně se těším domů, i když ještě mě tu pár zážitků čeká (třeba za dva týdny outdoorová škola, kde budu dělat instruktora, mě krapet děsí..). Doma si určitě udělám jako první test TOEFL, a moje další kroky hodně ovlivní výsledek. Uvidí se.. každopádně, jak sem mailovala těm školám, tak Marta na mě, ať připojím mojí adresu.. říkám to ne, radši.. Marta ale jo, dej jí tam!! Tento týden mi chodili samé propagační brožury, na konci týdne mi to vyvolávalo salvy smíchu :D.

A poslední bod, Portland. Toto si nechám na jindy, dám sem fotky, a napíšu k tomu samostatný článek, protože tohle město je přinejmenším strašně různorodý :D. Potkáte tam všechny typy lidí. Ale článek hodím nejspíš až tam půjdu znova, chci totiž udělat víc fotek, protože bez nich by to nebylo ono J. Tak se mějte hezky.. jestli jste v ČR, užívejte si hezkýho počasí, já se tu toho už asi nedožiju.. občas na dva tři dny je horko, ale pak zas zima a deset stupňů, prší.. nj, co se dá dělat, teď už to přežiju :D.