Řekla bych, že nastává chvíle pro napsání nějakého článku, aneb jak já to mám s Amerikou :))

Stalo se víc, než sem očekávala. Štěstí? Náhoda? Nebo já jsem toho dosáhla? Jak co.. ke všemu mě přivedla tak trošku ta náhoda, ale co bylo díky mě a v čem jsem měla štěstí??

Štěstí jsem měla každopádně na mojí rodinu. Původně jsem pořád neměla rodinu.. už to vypadalo celkem blbě, ale pak nakonec jsem z New Yorku letěla směr Portland za Martou a Paulem. Když si takhle s Martou povídáme o těch začátcích, obě si úplně přesně vybavujeme, co ta druhá měla na sobě, co sme řekly, jak sme se chovaly atd :)). Prvně jsem si s ní volala na telefonu, protože byla v práci, potom sem vycházela z koupelny a přijela domů, to jsme se hned obejmuly.. pak se jelo na večeři (Olive Garden) a po večeři do Bridgeportu, což je takové "venkovní" obchodní centrum a do italské kavárny sme šli na zmrzku. Já sem byla jak v transu.. Marta mi říká, že na mě bylo vidět, že jsem smutná.. skoro hned jsme si k sobě našly cestu. Teď si doma všichni tři perfektně rozumíme a doplňujeme se a já si pamatuju, jak v prosinci na Floridě mi to scházelo. Nedokážu si představit, až odjedu. Marta mi i vyprávěla o tom, jak sem emigrovala před nějakými 40 lety a tuhle mi řekla, že když po pěti letech od té doby prvně viděla svojí mámu a Dášu, co sem přijely za ní, tak jí prý po hodině řekly, že je z ni Američanka, že už by v ČR žít nemohla. Marta, že si to pořád pamatuje a že jí to naštvalo a mrzelo. Mě jen tak napadlo, co z vás dělá Američana, Němce, Nora atd??! Proč se cítíte Čechem/Češkou?? Co to určuje??? Jen to, že tam žijete?? To je blbost. Já si pamatuju, jak když sem přijela, tak sem se Marty ptala, jestli se víc cítí být Američankou nebo Češkou (možná trochu neomalená otázka, ale nevadí). Marta, že neví..dneska má obojí občanství.

Marta mi tu pomohla s hodně věcma. Říká mi, že je moc ráda, že sem teď taková, jaká sem, prý když srovná Ilču když přijela a tu dnešní, že je to rozdíl.. Já tu změnu zatím zas až tak necítím, protože sem se tady fakt zabydlela :)) cítím teď každopádně svobodu, ujasnila sem si, co je pro mě důležitý v životě a co ne, co chci dosáhnout v nejbližších letech a hlavně stát opravdu sama na sobě, dělat si svoje rozhodnutí a svoje názory, mít svoje cíle a žít svůj život, tak jak chci. O tom sem před rokem měla velmi mlhavou představu. NECHCI tady psát podrobnosti, to je moje věc. Chci si to tu poznamenat, protože sem zvědavá, jaký to bude, až se vrátím domů.. čím dál víc se mi nechce :)) Cítím se tu teď strašně comfortable.. jinak to říct nedokážu..

Občas mi to přijde všechno jako sen.. doma sem měla o Americe neurčitou představu, přišlo mi, jakobych jela do nějaký džungle, bylo to něco strašně vzdálenýho.. je to ale úplně normální místo na zemi, má to tu svoje plusy a mínusy, jako je to všude.

Plánuju další články, chci napsat o každém předmětu, který tady mám. Pak určitě napíšu o příští středě, kdy dostanu akademické ocenění (certifikát), že patřít se svým GPA (prospěch) do nejlepších na škole. To mě fakt potěšilo a Marta jásala, když sem jí to řekla :))

Dneska večer ještě chci napsat o yearbooku, prozatím fotky jsem dala na moje album www.ilushka.rajce.net dodám k tomu komentáře, uvidím, jestli to stihnu ještě dneska.

Zatím se mějte hezky, koukám, že na Paroubka vám tam lítají vejce ze všech koutů republiky.. inu, co dodat xD