sobota 30. srpna 2008

...




Ani nevim, co mám psát, ale přece nebudu mít tak dlouhou absenci článků :o)).


Ve středu mě pozvala na návštěvu Adriane, holka, co mě bude vozit do školy, že tam bude mít i nějaké kamarády.. Šla jsem s Martou a když jsme tam přišly, hned jsme si všimly, že je tam nehorázný bordel (ale na tebe Katko nemají! :o). Adriane je sympatická holka, měla tam dvě kamarádky, jedna typická tlustá Američanka a druhá taková příjemná hráčka socceru.. Zrovna v TV dávali projev Obamy na volbu prezidenta, tak jsme nejdřív musely vyslechnout jeho "úžasný" projev, kterému jsem stejně moc nerozuměla a až pak se mohlo jíst. Obamu vysloveně žerou.. ta Adriane´s máma říkala na adresu Obamovy manželky: "Isn´t she beautiful?". Marta zamumlala, že má charisma.. bylo to komický, zrovna předchozí večer jsme se doma dívali na projev Clintona a říkali jsme, že vypadá jako opice (manželka Obamy, ne Clinton :D) ... Nu což, každému se líbí něco jiného :o)))). Mezitím přišel nějaký kluk, vypadal tak na 13 let... ale chodí taky na high school a pak další dva. Ti už vypadali přece jenom líp a dokonce na svůj věk :o). Po skončení projevu jsme už mohli se najíst.. každý si vzal to, co chtěl, byl tam zeleninový salát, ovoce, pizza... Marta si povídala s tou paní a my jsme šli ven ke stolu.. moc jim nebylo rozumět, kdzž do toho jedli, smáli se, povídali ...ale dalo se to. Pak jeden kluk, ten nejmladší, si vzal vanilkovou zmrzlinu a colu a ve sklenici si to smíchal.. ostatní se smáli, myslela jsem, že je to prostě prase..jenže ne-e, postupně to tak udělali všichni kromě mě, bylo to celkem nechutný. Když šli kluci po něčem jezdit, tak jsme si s holkama povídali a říkali, jaké mají na škole sporty atd. a že na Wilson jsou normální lidi (koukali jsme na kluky, jak se mlátí baseballovýma pálkama). Zaujalo mě, jak Amíci jsou úplně natěšení na tu školy, všichni jsou excited... Potom jsme se šli koukat nahoru k Adriane do pokoje na zápas amer. fotbalu, po zemi měla samé smetí, kočičí chlupy.. pak pro něco šla, tak jsem jí řekla, že jsem moc ráda, že mě pozvala a že teď půjdu domů a že se těším, až budeme spolu ve škole. Máme totiž pár společných předmětů, keramiku a ještě něco... byla opravdu strašně milá.


Ve čtvrtek jsem mě Paul vysadil v Portlandu a prošla jsem si obchody, pak jsem jela do Washington square..ale nic jsem nekoupila :o)).


No a v pátek jsem jela s Martou do práce. Pracuje v chemické laboratoři a mají to tam nádherné.. všude příroda, vůbec to nevypadá jako laboratoř.. Tam jsme byly tak 2 h., jeden pacovník mi to tam ukázal, jak co funguje (stejně jsem mu moc nerozuměla, navíc mluvil potichu..), Marta mě představila spolupracovníkům, kteří tam byli a všichni mě chválili, líbila jsem se :o))). Na oběd jsme jely s Martou do mexický restaurace, jeden Mexikánec chtěl vědět, kdo jsem, tak poslal jinýho Mexikánce, aby se zeptal a sám stál asi 5 metrů od něho.. fakt nenápadný.. :-\. Ale v mexický restauraci jídlo bylo dobrý, měla jsem tortilla soup, moc dobrá. Potom jsme jely do obchodu a koupila jsem si nějaká trička a pak se jelo na farmu s ovocem a zeleninou. Tu vlastní strašně tlustý pán, fakt mega.. ani nemůže chodit, jezdí na vozíčku a Marta říkala, že má asi 350 kg... když vstal a někam šel, tak jsem ho pozorovala, chodil jako nějaký panák, kejval se ze strany na stranu... Jinak na farmě jsme koupily spoustu ovoce a zeleniny :o)). Pak se jelo do práce, tak na hoďku a nakonec že pojedeme do Washington square, chtěla jsem si koupit černé balerínky Guess. Jenže neměli mojí velikost, tak prodavačka zavolala do jiného obchodu, kde to mají a zarezervovala nám to. Zkoušela jsem si tam dost bot, chtěla jsem nějaké na podpatku (viď mami :o)), a nakonec jsem objevila úžasný hnědý boty na klínku, původně 69 dolarů, já jsem je s různýma slevama měla za 37 dolarů. Chtěla jsem ty boty uklidit, jak jsem je zkoušela, jako se děla u nás v ČR, ale Marta mi říkala néé, nech to tady, ať si to uklidí prodavačky, že to tak všichni dělají.. je to pravda, všichni odejdou a nechají po sobě tu hromadu bot. Potom jsme šly do dalšího obchodu, aby mě Marta představila jedné poločešce, je jí 17 let a prý máme stejné zájmy apod. Kathleen je sympatická, má typický americký úsměv..ale myslím, že si budeme rozumět. Umí anglicky i česky, doma mluví česky, její máma tady žije 16 let a ještě pořádně anglicky neumí. Marta říkala, že ještě sjedeme pro ty zarezervované boty... já říkám, že to můžem nechat na zítra, ale Marta ještě chtěla vidět nějaké obchody :o))) a cestou zastavila ještě v Nordstrome, kde mají taky spoustu značek a něco si tam koupila, já si koupila dvoje punčocháče. Pak jsme konečně skoro ped zavíračkou dojely do obchodu pro boty. Prodavač je přinesl, ale já jsem myslela, že mi jsou velký, tak jsem mu řekla a půl čísla menší.. chudák pro ně šel a já s ev těch "větších" botách postavila a dobrý... pak přišel asi po 3 minutách.. tak jsem si zkusila i ty menší a hned říkám, že mi jsou malé a že si vezmu ty vetší. On na to s takovým zmateným pohledem, ty vám jsou velké! Říkám nejsou... :o))))). U kasy mi říkal, jestli mám Macy´s kartu (karta toho obchodu, že bych dostala 15 % slevu). Říkám ne, ale moment. Obchod byl poloprázdný a Marta někam odešla se na něco dívat a neviděla jsem jí, tak jsem po obchodě asi 5x zařvala Martooo... prodavač se tvářil vyděšeně (nedivím se..:o))). Pak na mě zamával, že to nepotřebuje a dal mi to i tak, ještě jsem přiložila kupon 10 % sleva a nakonec jsem boty dostala za 39 dolarů :o)). Ptal se mě, odkud jsem. Říkám Czech rep. a představila jsem si, jestli mu náhodou neběží hlavou to, zda všichni Češi nejsou takoví magoři.. a začala jsem se smát.. zmateně koukal, a ptal se, jakýma jazykama mluvím. Říkám česky, trochu francouzsky a možná i trochu anglicky :o)). On na mě něco jako pavaduškin... říkám: "What?" On že je to rusky... říkám, že rusky nemluvím.. byl zklamanej a já odešla :o)). Nakonec jsme ještě někam šly a pak se jelo konečně domů, přijely jsme domů asi v půl 11.


No to je všechno, dneska jedeme na beach.. ale prý tam prší, tak se budeme dívat na filmy...ale půjdeme i do nějaké továrny a do města..


Jinak někdy ve středu se mi v noci zdálo, jak jsem doma, že už jsem přijela domů a že to tady bylo na nic, a pak jsem celý den byla rozmrzelá, navíc jsem byla sama doma.. taky jsem mamku skoro seřvala na Skypu.....:o).....celkem se těším na tu školu, už mě to začíná ubíjet....aspoň, že dneska jedeme na tu pláž...bude tam "starej", jak Marta něžně říká Paulovýmu tátovi, ten u nás byl v tu neděli
Přidávám fotky z města Hillsboro.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jééé to vypadá, že jenom nakupuješ :-) Dneska večer jsem se vrátila a musím potvrdit, že hadry jak v Irsku či v Londýně zvláště na Oxford
Street se nedají s českýma vůbec porovnávat. K nám snad vozí zboží z outletu. Jinak plánuju, že v Irsku strávím příští letní prázdniny, kvůli aj-maturita. Ale hlavně tam bych klidně žila natrvalo i přesto že tam prší asi víc než u nás.
Káťa

Ilč@ řekl(a)...

no Káááťo, máš pravdu, u nás je to veteš :o)). Londýn to má krásný, ale Amerika má jako bonus dobrý ceny. A nediv se mi s tím nakupováním.. nudím se. Ale ve středu mi začíná škola, tak bude o program rázem postaráno..