(KDYBY) UMĚLÁ INTELIGENCE ANEB STÁLE ŽIJU V AMERICE

Včera sem málem dostala infarkt. A začalo to tak nevinně.. u mých brýlí se mi uvolnily šroubečky. Jak to opravit? (ač ta otázka se zdá primitivní, věřte mi, že pro někoho není) Odpověď: utáhnout šroubky!! To, co v České republice dělají za 5 minut, na počkání a zdarma. Řekla jsem to Martě, že bych potřebovala se stavit v nějaký optice.. jasně, pojedeme večer, musím tam vrátit nějaké oblečení, dostalo se mi odpovědi. Říkám si super, jen teď na PIL District (3hodinový trénink) si vezmu moje modré brýle. Když se vrátím z tréninku, za chvíli vyrážíme. Po krátké zastávce v Nordstrome, kde Marta cosi vrátila, jdeme do jedné z dvou optik, co ve Washington Square sou. Přijdeme tam, já si říkám, že to vypadá tady hezky..hned se nás ujal takovej chlapík s typickým americkým úsměvem. Poté, co se mu řeklo, co potřebuju (tedy utáhnout šroubečky), se mě jen zeptal cosi o garanci.. trošku zmatená řeknu yes.. Marta na mě, hele ti to vysvětlím, když viděla můj zmatený obličej. Když se s tím něco stane, nic ti nedají na náhradu..říkám si, co by se mělo stát, když jde o takový primitivní úkon..ale když vidím, jak to ten chlap drží (jak kopyto), vykřiknu NOO!! V druhé vteřině kleštěma (K L E Š T Ě M A!!!) vyrve nožičku.. poté ze sebe vydá: ...oops! A já sem nahlas zařvala (česky), jestli si ze mě dělá prdel. S Martou sme se na sebe úplně bez dechu podívaly, on nám ukázal ten svůj výtvor: urval nejen nožičku, ale společně s tím i kousek skla. Byla sem v šoku. Upřímně řečeno, chvíli sem myslela, že dostanu záchvat smíchu.. nebyla sem schopná uvěřit, říkám, to se mi snad zdá.. Martě říkám, já mu dám facku. Kdyby mě nebrzdila, dávno by jí měl..a já bych si ani neuvědomila, že stejně rychle jako on to ulomil si já můžu balit kufry domů. Potom tam s Martou asi 5 minut sedíme, hulákáme po sobě česky jednu perlu za druhou. V obchodě ticho. Ten americkej jouda občas prohodí: I´m sorry! Fucking sorry.. S Martou se zvedneme a opouštíme krám.. jako omráčený sme byly.. ani jedný nedošlo vzít si od něj třeba vizitku se jménem, nebo chtít mluvit s manažerem.. Ještě vám popíšu, jak to udělal: KLEŠTĚMA (který držel jak kladivo) vzal do ruky nožičku od brýlí a snažil se jí VPÁČIT dovnitř. Jenže problém nebyla nožička, ale ŠROUBKY!! Dyť on s tím zacházel jak s kusem drátu!! Po příchodu domů sme se s Dášou a Paulem dohodli, že se tam musí ještě jít. A Marta řekla, že si uděláme appointment u district manažera. V neděli, dneska, tam samozřejmě nebyl, tak co nejdřív tam vyrazíme. Ten chlap byl ale blbej ják tágo. V životě by mě nenapadlo, že něco tak primitivního může někdo tak pokurvit.. no, bohužel se stalo.

P.S. Nechtějte vědět, kolik ty brýle stály, když se v ČR kupovaly.