My lifeline: OKTOBE(e)RFEST

Vyrazili jsme v sobotu v 11 h. dop. Cesta celkem ušla, cestou sme se stavili v Mekáči, prvně co sem tady v USA :o)). Ono to lidi nemají moc rádi, je to skoro nejlevnější, mají to prostě za levný fast-food. S Martou sme musely vystát tu frontu, Paul byl před náma, my sme si ještě odskočily na restroom :o). No dala sem si McFlurry, Marta kafe a tři cookies, a šla do auta, jenže kafe tam vylila. Paul byl pak celej naštvanej, jesus… to říká vždycky, když je naštvanej :o)). Už seděl v autě, zatímco sme čekaly, než nám to dají, sme si dělaly srandu, že už je ve Washingtonu :o)). Bylo to hned u „hranic“. No hranice.. jsou to, ale je to cedule opouštíte Oregon, vítejte ve Washingtonu… Pak sme jeli takovou šílenou pustinou, sme si s Martou říkaly, co by se stalo, kdyby sme se tam samy bez ničeho ztratily :o)). No po cca 5h. sme dorazili do německého městečka Leavenworth. Je to kousek od Kanady a byla tam šííílená zima. Naštěstí sem byla vybavená :o). Ubytovali jsme se, Paul už celý nervózní, ať jdeme.. Marta nevim na co pospícháš, dyť si tam jen sedneš a nic neděláš. Ona totiž to nemá moc ráda, moc se jí tam ani nechtělo. Tak sme tam nakonec došli, ještě s nějakými lidmi, bylo jich tam hodně, taky Češi žijící v USA. Nezletilci, tady do 21 let, museli od 21h. opustit areál. Což mi nevadilo a Marta mi nahlas silně záviděla :o)). Byla tam bohužel Dáša, se kterou sme šly s Martou bohužel do restaurace. Jako to sem byla ráda, až na tu Dášu, tam měli samý klobásy, který Marta řekla, že jíst nebudeme :o)). Stejně to nejim. V restauraci sme čekali hodinu, bylo tam strašně lidí.. Měla jsem kuře s bramborama a zelím s Martou napůl a zelňačku, taky napůl. Dáša měla sama řízek přes půlku talíře a zbytek zabíral bramborový salát. Hm, pamatujete, jak říkala, že se u nás v Portlandu nesmí „spravit“?? LOL :o)))). A dáša nás „fotila“… jenže ten inteligent si to přehodil na VIDEO, tak máme s Martou video.. sme se tomu pak smály, když byla na záchodě :o)). Jinak Dáše sme nic neřekly, pssst :o). Pak sme se vrátily na festival, nic tam nebylo, ale venku sme prošly pár obchůdků. Bylo to jako v Rakousku, Francii..prostě evropský, takže se mi to líbilo. Na tom festivalu bylo hodně známých, dokonce Dáši syn je sympaťák (někdy to jablko spadne až na jinou planetu :o).. má syna Erika, 14 let mu je, a ten se na mě prý strašně těšil, ale ve finále se se mnou styděl mluvit :o)). Respect me :o)). Nee sranda.. pak ten Michal, Dáši syn, s Erikem, nás vezl do pokojů. Bylo brzo, tak sem si zapla televizi a zrovna dávali Deník princezny, a dokonce sem rozuměla skoro všemu, co říkali :o). Na televizi tu moc nekoukám, ani se mi nechce, nějak nejsem zvyklá.. Spala sem na tý zemi, dalo to zabrat, ale žiju. Moc sem se ale nevyspala a teď v týdnu asi chcípnu.. Druhý den sme prošli pár obchůdků, Marta si v jednom koupila náušnice, bekovku a ještě něco.. měli tam fakt pěkný věci, zkoušela sem si bílou čepici, Marta jé to ti sluší, to si kup, to ti hezky kontrastuje s pletí, jak seš snědá… ale nechala jsem jí tam. Cesta domů byla zdlouhavá, ale taky se přežila. Suma sumárum, Oktoberfest se mi líbil, bylo to takové příjemné uniknutí z klasického života v Americe.

Halloween jede :D

jáááááá...cestou.....

všudypřítomné am.vlajky

nějaká chajda

zvíře

v té restauraci

Paul si koupil tuto čepku :o)) prej foť mě rychle, ať tady ze sebe nedělám blbce :o)) btw. ta přihlížející neskutečně sympatická DÁMA je Dáša, která nás obveselovala skoro 3 týdny (17 dnů, ale sem v tomto ohledu velký pesimista, takže zaokrouhluji nahoru)