čtvrtek 4. září 2008

DRUHÝ ŠKOLNÍ DEN

Jsem naprosto vyřízená. Od rána jsem se nezastavila. Nejdřív přijela pro mě Adriane a ve škole jsem se řídila podle rozvrhu na čtvrtky, který máme jiný: jen sudé předměty (podle period) a navíc Tutor time a Common prep (nevíte náhodou někdo, co to Common prep je??). Přijdu tam, chvíli před začátkem hodiny ... pak učitel čte jména a já tam nejsem. No tak jsem se šla zeptat. Jméno tam nemá a já jsem ve špatný třídě.. proč? Dnešní rozvrh změnili a je normální, všechny předměty. To jsem se dozvěděla fakt "brzo"... Tak nic, jdu do třídy na US goverment. Přijdu a říkám učitelce, že se omlouvám, ale že jsem si spletla rozvrh. Ona že v pořádku, jak se jmenuju. Řekla jsem jí to a zarazila se (moje jméno neumí vyslovit a ani ho tady nechápou, vždycky následuje: "What?!"). Zopakovala jsem a řekla jsem, že jsem exchange student. Ona ahá, vyspelovala jsem jméno a konečně jsem šla na místo. Tato hodina se mi líbila víc než předchozí a na konci jsem ještě šla za učitelkou a povídám jí, že moc nerozumím, že potřebuju víc pomoc než ostatní a že jsem tady nová. Ona odkud jsem atd... a řekla, že je strašně ráda, že mě má ve své třídě a že mi jedna holka, co seděla za jejím stolem vzadu v učebně (normální studentka, taková typická barbie) bude pomáhat. Ha, tak jsem na to zvědavá :o)). Pak jsem rychle utíkala na druhou hodinu, divadlo. Tam jsou lidi po skupinkách a nevypadá to, že by se chtěli nějak seznamovat... vedle mě seděl nějaký Koreánec, který pořád podupával neuvěřitelnou rychlostí nohou, což mě štvalo, už jsem měla chuť mu říct, až toho nechá... jo na naší škole je pár lidí na vozíčku nebo jinak postižených. Na theatre jsme prošli pár místností: místnost s různýma rekvizitama, s kostými a i na jeviště jsme šli. Tam mě popadla hrůza a představila jsem si sebe, jak stojím na jevišti a hraju nějakou roli před publikem, které není zrovna malé... no možná tento předmět změním :o). Pak jsem utíkala na French, to bylo v pohodě, jenom občas mi krapet trvá, než mi dojde, že učitelka změnila jazyk z francouzštiny na angličtinu a naopak... Nějaká slovíčka mají tyto jazyky dost podobná. O přestávce jsem zašla ještě za učitelkou na goverment a zeptala se jí, co znamená ten úkol, že ho nechápu.. Ona ať jí napíšu e-mail. Dala jsem jí můj i Paulův (host father), ale stále mi nic nepřišlo. Snad to poslala Paulovi, jestli ne, tak jsem v ......... . Další hodina byla matika, tam jsem přišla o něco déle, ale ne sama. Dala mi hrací kartu z kanasty, číslo 2 a já si sedla k danému stolku. Sedí se tam po čtyřech, mám u sebe 3 kluky. Jeden takovej laxní, ale matika mu jde, jak jsem si všimla, druhej takovej šprt, ale aspoň mi dal ospat látku, z tabule jsem něco nemohla přečíst a pak nějaký černoch.. Ale jsem spokojená, myslím, že to snad bude v pohodě. Látka mi přišla jednoduchá, sice mám pár oken, jak byly ty velký prázdniny, ale to se poddá. Hned máme DÚ, dva papíry, rovnice a grafy. Rovnice jsou v pohodě, ty mi jdou, ovšem s grafama to je horší. Pak byl "oběd". V uvozovkách proto, že jsem žádný neměla. Bylo mi řečeno, že můžu platit kartou, ale měla jsem ještě hotovost, ovšem nejnižší byl 1 dolar, který mi byl na nic, pak pár drobných a pak 50. Takže dozvěděla jsem se, že kartou platit nemůžu, drobných bylo málo a 50 dolarovku neberou... OK, tak jsem bez oběda. Naštěstí jsem si naházela ráno do batohu dvoje sušenky a jablko, což mě zachránilo. Využila jsem volných ještě asi 20 minut a šla jsem si zařídit locker, opravila jsem si jméno z Ilovy na Ilonu a došla jsem se vyfotit na kartičku a na můj balíček. Snad ta fotka bude dobrá, jestli ne, asi mě klepne. Ovšem nestíhala jsem na hodinu, což ale tak nevadilo, měla jsem fotografování. Aspoň mi rozměnili 50 dolarovku, ze které jsem zaplatila balíček. Tak mám na bus domů, super :o)). Jinak bych musela ještě letět nejspíš do Starbucks, které je cestou ... Na hodinu jsem přišla asi o 10 minut později, ale v pohodě, řekla jsem, že jsem byla v main office, sekretariát. Na hodině jsme dostali mj. úkol zeptat se 3 až 5 lidí, které neznáme na jméno a co mají rádi. To se mi hodilo, aspoň jsem s někym hodila řeč :o). Pak se mě učitelka ptala, jak se mi tady líbí a tak.. odpověděla jsem, že si zvykám, ale že mi vadí, že nemám zatím kamarády. Ona, že v této třídě se seznámím, jsou dost často práce ve skupinkách.. tak doufejme.. Pak byla english, dostali jsme úkol, napsat esej (zhrozila jsem se) o knížce, kterou jsme četli během léta a jako všechny úkoly je to na zítřek. Protože už jsem dlouho nic nečetla, rozhodla jsem se pro knížku, kterou jsem četla kdysi před půl rokem: Pýcha a předsudek. Pro upřesnění jsem se učitelky zeptala, jestli to chápu správně, že si mám vybrat z této knížku jednu postavu a tu popsat. Ona že ano a že tuto knížku miluje. Super, bod pro mě :o)). Pak byla keramika. Tam jsme si stoupli do řady podle data narození, pak nás učitelka dala do skupinek po čtyřech, jsem se dvěma holkama - jedna je nějaká Arabka či co a jeden kluk. Dělali jsme takovou blbost, tipovali jsme z osmi předmětů, který je nejstarší a která nejmladší a pak ještě něco, co jsem nepochopila. Rozhodla jsem se, že si do školy budu nosit česko-anglický slovník, zrovna při angličtině by se mi hodil a já bych si ušetřila čas s doma stráveným úkolem. Pak jsem šla domů. Na autobus. zastávce ke mě přišla holka, co s ní chodím na french a povídala si se mnou, byla jsem fakt ráda, jely jsme i stejným busem. Vytáhla jsem z ní, že na dance club se mám jít zeptat do main office a že moje angličtina je výborná, což mě překvapilo... really?? Ovšem v záchvatu štěstí, že mám s kým se bavit, jsem přejela... naprosto jsem nevěděla, kde jsem.. řidička busu mi řekla, ať se vrátím.. tak jsem šla, ale naštěstí ne tak daleko, zhruba 10 minut. Domů jsem došla opravdu strašně ráda.
Večer musím udělat úkoly a zítra mě čeká opět lítání po škole..
Marta mi říkala, že Kathleen (napůl Češka, mamku má Češku a doma se baví česky) se se mnou ráda bude o víkendech scházet, tak jsem mooc ráda.
Teď jdu na úkoly,
see ya :o)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moc mne pobavil Tvůj školní sprint držím Ti palce a těším se na další příhody z života v Americe Linda

Anonymní řekl(a)...

No připomíná mi to bývalou školu a základku na které jsem dělala úkoly zbytek dne. No snad to bude časem lepší.
Káťa